HuHu
OBČASNÍK ODDÍLU OB SK CHRAST
SUPER VÁNOČNÍ ČÍSLO
číslo 2/99
V tomto čísle najdete ....
H
odnocení závodníků oddílu, aneb jak to vidím já
Vzhledem k tomu, že nejsem schopen napsat ročenku oddílu za rok l999, využívám této příležitosti a zhodnotím jednotlivé závodníky na stránkách vánočního vydání oddílového časopisu HU - HU. Doufám, že se nikdo neurazí, když nebude číst o sobě jen samou chválu, ale i kritické poznámky, které jsou ale pouze mým osobním názorem.
Žáci:
Kopáček Petr - několikrát stál již na bedně a určitě má před sebou velkou budoucnost
Krejsa Vladimír - myslím si, že Ládík se bude chtít co nejdříve vyrovnat bráchům a určitě mu to dobře půjde. 3. místo v oblastním žebříčku v H 10 N je na začátek velmi pěkné.
Štefec Jaroslav ml. - bude určitě pokračovat v rodinné tradici a když na něho táta dohlédne...
Krejsa Martin - potřebuje více sebedůvěry, ale je přemýšlivý a předpoklady pro dobré výsledky určitě má, vždyť 3. místo v podzimním oblastním žebříčku v H 10 už leccos naznačuje.
Krejsa Jan - nejstarší z chacholských bráchů se jeví jako velká oddílová naděje, několik velmi pěkných umístění dává tušit, že v příští sezóně se bude Honzík snažit ještě zlepšit, hlavně pak ve "velkých" závodech NŽ, ve kterých získával zkušenosti již letos. Výborně zaběhl svůj úsek v I. štafetě oblasti Vysočina při M ČR oblastních výběrů, kde I. štafeta vybojovala vynikající 2. místo. S přehledem pak získal B. licenci v oblastním žebříčku, který v H 12 bezpečně vyhrál.
Kysilko Zdeněk - několikrát velmi příjemně překvapil, ale také zklamal. Musí se trochu uklidnit a začít se prosazovat hlavně v závodech NŽ. V oblasti patří v kat. H 14 k nejlepším a získat B. licenci nebyl pro něho žádný problém, celkově obsadil velmi těsně 5. místo.
Kopáček Jan - perfektní běžec a když "ukočíruje" mapu, tak je z toho většinou výborný výsledek. Dobré výsledky v NŽ - B. licence a výborné 3. místo v 3-denních o Cenu vých.Čech v H 14 A - A. licence, řadí Honzíka mezi nejlepší oddílové závodníky a přeji mu, aby v kat. H 16 bojoval a měl min. stejné výsledky jako letos. Byl také nominován do II. štafety oblasti při M ČR oblastních výběrů, štafetu na 1. úseku rozběhl výborně. Podzimní oblastní žebříček po dramatické koncovce po velkém boji vyhrál.
Drahokoupil Aleš - vypracoval se velmi rychle ve výborného závodníka, což potvrdil jako jediný z oddílu získáním A. licence v NŽ. Má výbornou fyzičku a při minimalizování chyb, bude určitě v kat. H 16 pomýšlet na velmi dobrá umístění. Rozbíhal I.štafetu při M ČR oblast. výběrů , kde rozhodně nezklamal. V oblastním žebříčku na podzim na něho "zbylo" až 3. místo ve velmi vyrovnaném poli závodníků.
Kuban Michal - letošní výrazné zlepšení svědčí o tom, že Michal bude v příští sezóně svoje ambice ještě více stupňovat. Podzimní celkové l6. místo v oblastním žebříčku je už docela solidní.
Martinec Petr - neúčast na několika oblastních závodech a prakticky žádný mapový trénink jasně ukazují celkové výsledky v celé sezóně. Podzimní výsledky se trochu zlepšily a celkové l5. místo je nakonec dobré. Petr má rozhodně navíc, já doufám, že se mu bude v příští sezóně dařit lépe.
Žákyně:
Kopáčková Iva - dobře běhá, při závodě to chce více rozhodnosti a sebedůvěry, za své dobré výsledky byla zařazena do III. štafety oblastního výběru při M ČR. V podzimním oblastním žebříčku obsadila pěkné 3. místo a získala B. licenci.
Štursová Michala - příjemné překvapení, lepší výsledky střídá s některými nepovedenými, ale zdá se, že Míša získala kontrolu nad mapou a nyní se bude určitě jen zlepšovat, pravidelný trénink ji k tomu jistě pomůže. Konečné 5. místo v oblastním žebříčku je výborné a Míša získala B. licenci.
Šulcová Lenka - o Lence platí to co o Míše, měla i několik docela povedených závodů. Chce to více sebedůvěry a rychle a správně se rozhodnout. Pravidelně a řádné trénování je počátek dalších úspěchů. Celkové l2. místo v podzimním oblastním žebříčku je solidní ale mohlo by být lepší.
Binková Jana - Jana je nejlepší mezi oddílovými žákyněmi, v NŽ získala bez problémů B. licenci. Vyhrála oblastní přebor. Byla vybrána do II. štafety oblastního výběru. V podzimní části oblastního žebříčku obsadila jen velmi těsně 4. místo. S Janinými výsledky jsem spokojen, trochu by potřebovala zlepšit fyzičku.
Žákovské družstvo získalo v celoroční soutěži oblasti Vysočina 3.místo. Družstvo tvoří velmi dobrý kolektiv, jejich soudržnost na závodech i na soustředěních je příkladná, přeji jim, aby jim to co nejdéle vydrželo. Škoda, že skončil s orienťákem Standa Binko a sestry Mikanovi.
Dorostenci:
Jansa Jiří - škoda, že hraje tak dobře hokej a orienťáky běhá jen když má čas, byl by určitě velmi dobrý, jeho občasné výsledky to dokazují.
Kuban Jiří - trochu zlepšení v letošním roce je určitě vidět, ale stále to není ono. Fyzicky na tom Jirka není špatně, ale musí přidat jistotu a rozhodnost při mapování. Na podstatné zlepšení určitě má - zeptej se Michala jak na to. V oblastním žebříčku na podzim skončil na l4.místě.
Žemlička Jakub - velmi dobré výsledky např. 1.místo v oblastním přeboru , střídá s průměrnými - já jsem očekával, že v CŽ obhájí A. licenci. Na podzim docela úspěšně proháněl muže v H 21 C - celkové 10. místo v oblastním žebříčku je velmi dobré, je vidět, že fyzicky je na to dosti dobře, chybí tedy jediné, prosadit se mezi nejlepšími republikovými závodníky.
Dorostenky:
Leksová Denisa - určitě netrénuje a málo a nepravidelně závodí a výsledky takovéto přípravy jsou jasně vidět. Chtělo by to alespoň pravidelně jezdit na oblastní závody a občas se jít proběhnout.
Matrasová Vendula - bohužel, stále stejná písnička, B.licenci sice získala jak v oblastním žebříčku - na podzim dokonce na 1. místě v D 18 - tak i v NŽ, ale při konkurenci, která v dorostenkách je, je to opravdu dost málo. Vůbec se nedokáže prosadit při těžkých a náročných závodech. Fyzičku má docela slušnou, ale ta mapa.
Dorostenecké družstvo má velmi málo členů, ale i přesto, hlavně zásluhou Kuby a Venduly získalo velmi pěkné 3. místo v celoroční oblastní soutěži.
Dospělí - muži:
Matras Tomáš - zlepšil se fyzicky, ale dělá ještě spoustu zbytečných chyb. V NŽ obsadil solidní 8. místo v H 20 a získal tak B. licenci, v oblastním žebříčku na podzim obsadil slušné 12. místo v H 21 C. Rezervy určitě ještě má, musí se však vyvarovat a minimalizovat mapové chyby.V celostátním rankingu mu patří 397. příčka.
Žemlička Michal - angínový smolař, jeho výkony byly poznamenány menší fyzickou kondicí. Asi by to chtělo vytrhnout "mandle" , uzdravit se a nabrat dech do přípravy na další sezónu.V oblasti v H 21 C v podzimní části obsadil 17. místo, které by znamenalo zisk B. licence. V rankingu obsadil 419. místo.
Leksa Robert - co k jeho výkonům říci? Snad jenom to, že daleko lépe a nahlas zpívá než běhá. Mohl by se ukázat vícekrát na závodech.
Malina Leoš - on sám i já jsem věřil, že jeho výkony budou mnohem lepší. Určitě se Leoš zapýří a položí si do nastávající sezóny mnohem vyšší cíle. Myslím si, že skoncuje s heslem pivo,zpěv a ženy a bude se řídit jinými jako např. životospráva, trénink,sebeovládání.Celkové 25. místo v oblastním žebříčku a 550. místo v rankingu je nutné určitě zlepšit.
Klumpar Jiří - Jirka už jde trochu do sebe, na trénování ale nemá asi dost času, ale bez toho to bohužel nepůjde. Rozhodně by si Jirka měl vytknout vyšší cíl, než se spokojit tím, že porazí Leoše. Na podzim moc nezávodil a tak obsadil v oblasti až 49. místo a v rankingu je hodnocen jako771.
Nechanický Radim - Raďulka je určitě lepší manager a organizátor než závodník. Přes zimu by měl něco natrénovat a shodit a příští sezónu se po fyzické stránce srovnat se svými kamarády. Nad získanými boby v oblastním žebříčku na pohled je potřeba udělat hlubokou analýzu. Výsledky : 54. místo v oblasti a 817. místo v rankingu.
Vítek Pavel - na pravidelné trénování asi také moc času nemá. Velké zatížení psychické a následně fyzické a z toho plynoucí nesoustředěnost a unavenost se odrážejí do výkonnosti, která ukazuje v oddíle tak na lepší průměr, ale až 18. místo v oblastním žebříčku nebere B. licenci, v rankingu obsadil magické 444. místo. Zdravotní potíže s kolenem nabourají zimní přípravu, organizační záležitosti zaberou spoustu času, bude vůbec čas na přípravu a závodění vůbec?
Klvaňa Milan - na to, že zápasí s volným časem a agrotechnickými lhůtami jsou jeho výkony docela solidní i když je rozhodně nemůžeme přeceňovat. Přeji Milanovi, ať to všechno zvládá a nezblázní se z toho.V oblastním žebříčku obsadil 20. místo a v rankingu 526. místo no a jak se tak dívám určitě by to zlepšení potřebovalo.
Chaloupka Martin - ten letos dával opravdu přednost pivu - nebo snad studiu - před závoděním, nehledě na to, že si opět přivodil klasické zranění, když řídil kolo pod parou. Martine , dej se na běžkách přes zimu dohromady a na jaře tě čekáme. Dej bacha ne zimního přítele. V oblastním žebříčku na podzim hodnocen nebyl a rankingu obsadil 752. pozici.
Vacek Karel - ten tradičně nikam nespěchá, ale letos několikrát ohrozil své kamarády a bráchu a tak může být vcelku se svými výkony spokojen až na celkově až druhé místo v H 21 D - měl být samozřejmě první - v H 21 C v oblasti obsadil 55. místo a v rankingu neuvěřitelné 1006. místo.
Vacek František - stále si to nedovedu vysvětlit, kde pan inženýr dělá chyby, jestli je to v životosprávě, slabou fyzičkou nebo snad momentální nesoustředěností? Fando měl by jsi se zlepšit a předvádět ostré souboje s výše jmenovanými závodníky našeho oddílu a né jenom s vašim Kájou a Raďulkou. Myslím si, že konečné 35. místo v podzimním oblastním žebříčku je pod Fandovu úroveň.V celostátním rankingu skončil na 751. místě - tady se mu podařil husarský kousek, když porazil o jedno místo pivem nasáklého Martina Chaloupku.
Beseda Pavel - ten se v klidu a pohodě prohání v kategorii tak zvané "leit" tedy H 21 D a asi je to v pořádku. Pavlovi přeji hlavně konečně pořádné uzdravení, aby mohl na jaře tu svoji kategorii jasně vyhrát.
Kopáček Miroslav - Míra si toho na svá malá bedra bere asi mnoho. Trochu mě u něho chybí větší výbušnost - vždyť je ještě tak mlád - ale jinak je velmi dobrý a z oddílu stále nejlepší v mužské kategorii. V oblastním žebříčku byl v H 21 C na podzim hodnocen až na 23. místě protože měl málo závodů, ale v rankingu byl daleko nejlepší z oddílu a skončil jako 284.
Dospělé ženy:
Dobrkovská Blanka - já nevím, moc rád bych napsal něco hezkého, pozitivního, ale co se dá dělat, Bláňa B. licenci nezískala ani v oblastním žebříčku - v D 21 22. místo - ale ani v NŽ, tam skončila na 13. příčce. Neházejme však flintu do žita, chce to trochu zlepšit fyzičku trochu rychleji mapovat a ono se to musí projevit.Světe div se, Bláňa byla ale hodnocena jako naše nejlepší oddílová závodnice v rankingu na slušném 377. místě.
Dobrkovská Petra - je to podobné jako její mladší sestra - ta fyzička je opravdu jen průměrná, - paní Rosecká ji má větší - no a pak i malá chyba znamená velkou ztrátu. Rozhodně by to chtělo "něco" proto udělat a v oblastním žebříčku v příští sezóně skončit lépe než na letošním 15. místě a v rankingu na 441. místě.Oběma držím palce.
Jelínková Hana, Kopecká Veronika, Zemanská Petra - tyto tři závodnice budu hodnotit najednou, oni ten orienťák berou opravdu jenom ze sportu ale i to je velmi důležité a jsem moc rád, že s námi jezdí na závody.
Družstvo dospělých mužů a žen skončilo celkově v oblastním žebříčku na lichotivém 4. místě.
Veteráni:
Kuban Jiří - Jirka začíná mít problémy s koleny, delší tratě vyměnil za kratší veteránské, no zkrátka pochopil, že už je taky rakváč. Kolena si snad dá přes zimu do pořádku, je to potřeba, protože potřebujeme ve veteránech v nové sezóně pořádné koně.
Kudláček Pavel - je to moc príma, že se Pavel dokázal navrátit na orienťáckou scénu, že patří do naší party a že i příští rok bude prohánět ostatní rakváče. Konečné 15. místo v podzimním oblastním žebříčku bude chtít Pavel určitě v příští sezóně zlepšit.
Štefec Jaroslav st. - je stále neuvěřitelně rychlý v oblasti patří k nejlepším závodníkům v kat. H 35 což potvrdil celkovým 2. místem, v rankingu byl hodnocen jako 574. Jarkovi přeji, ať mu jeho forma ještě dlouho vydrží.
Žemlička Zbyněk - už si také naříká na zdravotní potíže, ale když mu závod sedne, tak je ještě moc dobrý. Možná bych ho raději viděl na vyšší příčce v NŽ - v H 40 celkové 20. místo - ale ono to vždy nejde. V oblastním žebříčku obsadil v silné konkurenci závodníků z CHT v kateg. H 35 celkové 6. místo, těsně za nestárnoucím Pepou Vítkem.
Drahokoupil Josef - neměl tolik příležitostí nám dokázat, jak na tom vlastně je, až bude závodit pravidelně určitě se bude ještě zlepšovat, ale i to oblastní podzimní celkové 10. místo v H 35 je velmi solidní. V NŽ v kat H 45 byl hodnocen na 29. místě.
Matras Jaroslav - jaro jsem vynechal po lehkém chirurgickém zákroku a v létě a na podzim jsem se rozbíhal v skoro nejstarší kategorii oblasti. Jsem moc rád, že to dobře dopadlo a že můžu alespoň v této kategorii H 45 důstojně závodit. Podzimní oblastní žebříček jsem těsně vyhrál a proto jsem spokojený.
Zlesák Milan - možná, že je Milan trochu zklamán, že se lepší výsledky tak rychle nedostavují, i když trénuje a pravidelně závodí. Ale po tak dlouhé pauze se nelze divit a já věřím, že i Milanovi se začne dařit. Rozhodně je však důležitá jeho role - né herecká - trenéra mládeže. Je velice důsledný, perfektní a učenlivý a tyto vlastnosti se snaží předat svým svěřencům. Na podzim závodil v H 45 a obsadil 10. místo v oblastním žebříčku. V NŽ se zaučoval a v kat. H 45 obsadil 31.místo.
Starka František - letos měl snad nejlepší sezónu posledních let - vynikající 8. místo v H 50 v NŽ - Fanda má vynikající fyzičku, kterou by mu mohl závidět i kdekterý mladík. Fanda neohromuje jen svoji fyzičkou, ale i nenapodobitelným humorem a nekompromisním přístupem k vybírání oddílových příspěvků. Rozhodně nezanedbává pitný režim a odtud asi pramení ty jeho výborné výsledky. V oblasti závodil s mnohem mladšími soupeři v H 35 a obsadil celkové pěkné 8. místo.
Vítek Josef - časově byl Pepa půl roku zcela zaneprázdněný a tak poprvé pořádně běhal až na letním soustředění. Na podzim už ale dokazoval, že je stále velký bojovník a i když už mu neslouží dobře zrak, tak i přesný mapař. Stejně je to moc dobře, že Pepa "HAD" ukazuje i mnohem mladším soupeřům v kat. H 35 svá záda a typické nohy. Jak jsem se již zmiňoval v nejmladší veteránské kategorii se sešla velmi silná konkurence a Pepa tam obstál velmi dobře, protože celkové 5. místo je výborné.
Veteránky:
Kopáčková Markéta, Kubanová Jana - občas závodí a fungují jako nezbytný rodinný doprovod, což je také velmi důležité. Markéta byla hodnocena v podzimním oblastním žebříčku v D 35 na pěkném 9. místě.
Žemličková Jindra, Jansová Alena - vytvořily dvojici s velice vyrovnanými výkony a výsledky, v oblastním podzimním žebříčku patří do lepší poloviny závodního pole kat. D 35 - Jindra obsadila solidní 4. místo a Alena skončila jako šestá. V NŽ obsadila Jindra v kat. D 40 12. místo. Konečně se rýsuje dobrá dámská dvojice pro veteránské štafety.
Družstvo veteránů tvořilo velmi kompaktní celek, ale proti velmi silným a vyrovnanějším družstvům to stačilo až na 5. místo v oblasti.
 |
Za celou sezónu proběhlo také celkové hodnocení všech oddílů OB oblasti Vysočina ve kterém obsadil náš oddíl velmi dobré druhé místo, hned za velmi silným oddílem OK Jihlava
Závěrem bych chtěl popřát všem členů a příznivcům našeho oddílu mnoho štěstí, zdraví, osobních a sportovních úspěchů v roce 2000.
Jaroslav Matras
předseda oddílu OB SK Chrast
|
J
ak se žije orienťákům ve špitále
Dostal jsem se na pár dní do prostředí pro orientačního běžce trošku nezvyklého. Ihned toho briskně využila současná redakce HuHáče a tak píšu tyhle řádky, abych to přiblížil ostatním běhavcům.
Přihláška na ozdravné soustředění, kterého jsem se zúčastnil, se podávat nemusí. Vyplní ji za vás obvodní zdravotník a určí vám dokonce termín a místo soustředění. Tréninkový plán, deníček a vůbec celkový rozpis dostanete až na místě. Bohužel délka soustředění závisí pouze na veliteli kempu a vedoucím zdravotního soustředění. Můžu vám ale říci, že je zajištěno téměř vše pro vaše pohodlí.
Na soustředění se nastupuje v civilním oblečení. Je ale doporučeno vzít si s sebou základní hygienické potřeby a co nejvíce prostředků pro zkrácení doby odpočinku. Rekonvalescence je totiž tou nejčastější aktivitou v ozdravném kempu. Já jsem si přibalil do baťohu pár knížek, časopisy, rádio a mýho velkýho počítačovýho přítelíčka. Nakonec se ukázalo, že volba byla správná. Pravidelné návštěvy navíc přinášely čerstvé tiskoviny.
V kempu je zajištěno vše pro bezproblémový průběh - ubytování, kuchyň, společenská místnost a dokonce i prádelna. Místní kuchyň jsem nevyužil, proto se nemůžu vyjádřit. Mnozí si ale stěžovali na množství stravy a někteří se cítili při dietě ošizeni na kaloriích. Já jsem byl členem elitní skupiny, která dostávala ionťák přímo do žíly. Na výkonech se to ale neprojevilo.
Společenská místnost byla vybavena televizí a vešla se do ní asi polovina účastníka kempu. Často bývala prázdná a zaplnila se jen při pravidelném podávání jídla, protože sloužila zároveň jako jídelna. Prádelnu jsem využíval často. Teda ani ne já, spíše místní personál pravidelně upravoval postele a udržoval je v čistotě. Já jsem jen parkrát poslal do prádelny triko, když jsem v noci rozebíral denní tréninky a pěkně jsem se u toho zapotil.
Ubytovna je kapitola sama pro sebe. Vzpomínám si na Botas na Čeřínku a je to dost podobné. Pokoje jsou po dvou. Nelze si ale vybrat spolubydlícího - to určuje velitel kempu. Jsou zde taky dva pokoje po čtyřech, ale tam jsou ubytovaný největší potížníci a mají tam non-stop dozor. Přímo na pokoji je záchod a sprcha. Teplá voda teče celý den i noc. Na každém pokoji je taky záchod a místní personál pravidelně doplňuje panapr. Spí se normálně na postelích s dekou - spacák není potřeba.
Noční klid není přesně vymezen. Většina účastníků kempu ale uléhá okolo deváté hodiny a brzy únavou usíná. My odolnější vytrváme na cimře či ve společenské místnosti i do půlnoci buď probíráním denních aktivit, rozborem akcí předchozích i následujících, překladem tréninkového deníčku z latiny do češtiny nebo pouhým čuměním na televizi. Poslední činnost doprovází spousta komentářů, protože v kempu je spousta lidí z různých odvětví. Prostě jako tým rozumíme všemu.
Během celého soustředění je přísný zákaz alkoholu. Kolují dokonce zvěsti, že za porušení je okamžitý vyhazov. Kouření je povoleno mimo budovu, ale některým účastníkům se zakazuje stejně jako alkohol.
A nejlepší nakonec - personál. V zásadě lze personál rozdělit na tři skupiny : velitelství kempu, zdravotně-zásobovací skupinu a podpůrný tým. Velitelství kempu definuje každému jeho tréninkový deník a dobu pobytu v kempu. Zástupce velitele chodí na pravidelné kontroly plnění tréninkových dávek. Dvakrát týdně se sejde celé velitelství a provádí nezbytné úpravy v tréninkovém plánu. Všichni členové velící skupiny chodí v bílém úboru a jsou vybaveni hrudními sluchátky.
Podpůrný tým zajišťuje dostatek stravy a stará se o čistotu v kempu. Každé ráno a odpoledne doplňuje zásobníky tekutin na pokojích, aby i v těch nejparnějších dnech nedošlo k dehydrataci. K dispozici je čaj slazený a hořký. V nedalekém bufetu lze ale zakoupit i jiné ionťáky. Tento tým má také na starosti příjem a rozdělování jídla v pravidelných intervalech. Podle tréninkového plánu dostávají jednotliví účastníci různě vydatnou stravu tak, aby zvládli veškeré předepsané procedury.
Nejpočetnější a i jinak nej je zdravotně-zásobovací skupina, která je složena pouze z děvčat převážně mladšího věku. Poznávacím znamením je bílo-fialový úbor začínající pod krkem a kančíci nad koleny a bílé podkolenky. Členové skupiny se také stále usmívají a tento optimismus se přenáší i na ostatní. Vedení kempu si vybírá do této skupiny takové osobnosti, aby byli účastníci soustředění během svého pobytu opatrováni jako v bavlnce. Skupina zásobuje účastníky povzbuzujícími léčebnými preparáty a kontroluje zdravotní stav dle pokynů vedení.
Tolik k popisu prostředí. Během svého pobytu jsem byl velmi mile překvapen, na jaké úrovni jsou jiná soustředění. I když neplánuji další ozdravný pobyt v tomto kempu, budu na něj vzpomínat stejně jako na jiné orienťácké akce.
A přeju všem hlavně Zdravíčko.
POoOL.
P.S. Díky za návštěvu v kempu - fakt jste mě překvapili.
H
ighlander ´99
Letos 20.11. uspořádal oddíl OK Jihlava druhý ročník náročného a vytrvalostního závodu Highlander. Vše probíhalo pod taktovkou obětavé a stále nestárnoucí legendy jihlavského oddílu Aleše Alfiho Prášila. Opět jako vloni byl vybrán jako prostor shromaždiště útulný tábor Moravských kováren na Čeřínku, kde právě děckám z Jihlavy a okolí probíhalo podzimní zasněžené soustředění. Ano skutečně zasněžené, neboť zatímco je u nás 20. listopadu sychravo a deštivo, na Vysočině je sníh. Nebylo ho mnoho, souvislá pokrývka asi 5 cm, ale z dosti velkým chladnem (-3oC) dokázal značně zkomplikovat situaci závodníkům, ať už při příjezdu auty na shromaždiště tak při samotném průběhu závodu.
Jenom krátce bych připomenul, o co vlastně v tomto náročném závodě jde. Highlander je vytrvalostní závod teamů (dvojic) a skládá se z disciplín orientačního běhu, "lezení po skále" (survivalové stesky) a z jízdy na horském kole v skutečně náročném terénu. Vypsány byly 3 kategorie: 1.kategorie hlavní, 2. kategorie smíšená (holka+kluk), 3. kategorie příchozích. Orientační běh byl koncipován ve formě Skorelaufu, limitován 100 minutami. Teamy dostaly na startu mapu se zakreslenými, nespojenými kontrolami, obodovanými v závislosti na vzdálenosti a náročnosti trestnými minutami, v rozmezí 5 - 20 minut. Na jedné z kontrol byla povinná již zmiňovaná "lezecká" část. Avšak kvůli nepřízni počasí (sníh, zima,...) se zde jednalo pouze o slanění jednoho závodníka z teamu. Po doběhnutí orientačnho běhu se sečetli trestné minuty a připočítali se k pevně stanovenému času stratu horských kol. Tedy kdy jednotlivé teamy vyjížděli na horském kole záviselo na tom, jak byly úspěšný v orientačním běhu. Závod horských kol byl u hlavní kategorie dvoukolový, 1 .okruh 12 km a druhý 25 km, tedy celkem 37 km ve velmi náročném terénu se značným převýšením a v extrémně chladných a zasněžených podmínkách. Úkolem bylo objet vyznačené kontrolní stanoviště v ofocené turistické mapě s měřítkem 1: 50 000, tedy neztratit se nebylo nic jednoduchého. Kontrolním stanovištěm byl vždy kámen s číslem, vyznačeným bílou barvou a povinností teamu bylo toto číslo zapsat do startovní karty.
Z našeho oddílu vyrazil na Highlandera pouze 1 team, já a Mirek Kopáček pod uměleckým názvem "Chrašťáci". I když to zprvu nevypadalo, ze dorazíme včas, díky již zmiňovaným nepříznivým podmínkám, tak nakonec se nám to přece jenom podařilo a stihli se i včas odprezentovat. Bylo to skoro na sněhové řetězy, neboť jsem musel chvílema Míru do kopce tlačit, aby se jeho Opel hnul z místa. Na shromaždišti nás přivítala spousta známých orienťáků nejen z Vysočiny, kteří také nevyměkli a nenechali se odradit kapkou sněhu a svojí leností.
Samotný závod byl hromadně odstartován v 10:30 a my vyrazili do lesa na orienťák. Zvolili jsme však špatný postup, stejný jako většina teamů a přiběhli na kontrolu s "lezeckou částí", námi zvolenou ve druhém pořadí, jako poslední. Takže jsme museli čekat až ostatní dvojice slaní a bude volné lano. Toto zdržení bylo docela znát a tak jsme museli vynechat jednu kontrolu (5 trestných minut), abychom se stihli vrátit do limitu. Na horská kola jsme vyrazili tedy o 5 minut déle, což zas nebylo tak beznadějné. Před námi byly pouze 3 teamy, který nestihli start díky převlékání a tak vyráželi prakticky součastně s námi. První okruh byl však poznamenán časovou ztrátou, kterou způsobila chybička při mapování, a tak jsme kontrolní stanoviště hledali asi o 300 m jinde. Pak následovala občarstvovačka a druhý okruh, který byl zas pro změnu poznamenán mojí krizí, která mě přepadla asi ve 2/3 této trasy. Ani jídlo a ionťák nezahnali hrozivě narůstající žaket, a tak jsem se v závěru šíleně trápil a v dlouhé chvíli si při jízdě zamačkával vylézající svalové boule způsobené křečí. Pár pádů na umrzlých a zasněžených sjezdech mi taky moc nepřidalo a tak na posledních 3 kilometrech mě musel Míra morálně a fyzicky podporovat, abych vůbec dojel, za což mu moc děkuji. Když fyzicky, myslím tím, že mi v pravidelných časových intervalech uděloval dostatečný impuls, abych popojel kus dopředu, tímto způsobem až do samotného cíle. Bylo to fakt boží, hrábnout si až na dno svých sil, ale také zároveň strašně krásný pocit, že už na mě čeká guláš a pivko. I přes všechny nástrahy a úskalí jsme dorazili jako třetí, což považuji celkem za úspěch.
Pak následovalo slibované občerstvení, gulášek, pivečko, prostě taková pozávodní idylka, však to všichni dobře znáte. O nějaký čas později proběhlo slavnostní vyhlášení vítězů a předání hodnotných cen.
Závody se mi jinak moc líbily, perfektní organizační zajištění a hladký průběh celé akce vnášel do duší závodníků klid, pohodu a celkový dobrý dojem z celé této akce. Tímto bych chtěl moc poděkovat všem pořadatelů Jihlavského oddílu a hlavně šéfovi Alfimu Prášilovi. Chci Vám všem ostatním jen říct, abyste trénovali a příští rok to také zkusili, stojí to fakt za to. Ale skutečně bez pořádné fyzičky to nejde, nejen mít naběháno, ale také něco naježdíno v terénu na kole.
Tomáš
------------
Výsledky Highlander ´99
OB,pořadíChyb. k./1.okruh/ Čas celk/Ztráta na vítěze kon, čas trestných2.okruhčas MTBO
Hlavní kategorie "A" - 100 minut OB, lezení, MTBO 37 km
1NOTOŘIPetr VoborníkAIGEBCDFH-0:47
4:19:29
Jan Hubner92,1101:52:292:39:29
2.KAFKYMichal ProšekAIGEBCDFH-1:10:004:37:32
Jiří Kožich97,2001:47:322:57:320:18:03
3.Chrašťáci Miroslav KopáčekAIGEBDFHC1:1
34:38:41
Tomáš Matras91,1051:40:412:53:410:19:12
4.OK EXTRÉMMartin HendrychAIGEBCDFH-0:484:55:52
Zdeněk Rajnošek91,3002:27:153:15:520:36:23
5.HOGO FOGOJarda Vítek GIAHFDCBE-0:485:02:28
Abrhám Hofhanzl88,0002:34:283:22:280:42:59
6.HELLS ANGELSTomáš OranyAIGECBDFH?5:26:20
Michal Lipták97,1120?3:26:201:06:51
7.DoktořiFran. Šťastný?C,F?
5:58:00
David Ander104,2820+15?3:43:001:38:31
Kategorie smíšených dvojic "B" - 100 minut OB, lezení, MTBO 24 km
1.OK BROKMarek PrášilEBCDFHIAG-3:45:00
Zdeňka Stará85,2310-1:55:00
2.(NE) ZMAŘIAlena RoseckáIGEBCDFAH-
3:47:22
Jan Novohradský86,3420-1:47:220:02:22
3.SANTUSHana KodysováECDFHIA,B.G-4:43:00
Pavel Krejčí
102,1520+20-2:23:000:58:00
4.THE BESTRomana KučerováGIFABCDEH-vzdali
Jan Bednář110,0050+20--
Kategorie příchozích "C" - 100 minut OB, lezení, MTBO 13 km
1.TRIATLONISTÉJan Zamrazil-A,H-3:56:35
Marek Doležal-25-1:51:35
2.Dva z tanku a pesFrantišek Fiala-ADFGHI--
Petra Fialová----
M
ČR družstev
V neděli 26.9. pořádala Lokomotiva Pardubice M ČR družstev. Závod se běžel kousek od Slatiňan, jihozápadně od restaurace Monako.
Naši oblast reprezentovaly tři žákovská družstva. Já jsem zastupoval první družstvo s Alešem Drahokoupilem (H-14), s Lenkou Hruškovou (D-14), se Zdeňkem Rajnoškem (H-14), vlastně se špičkou oblasti Vysočina. Celkem bylo v každém družstvu osm běžců, z každé kategorie dva (kromě H-10 a D-10).
Náš oddíl jsem nereprezentoval jenom já a Aleš, ale také Jana Binková (2. družstvo), Honza Kopáček (2. družstvo) a Iva Kopáčková (3. družstvo).
Ráno pro mě a pro Janu přijeli do Chacholic Matrasovi a vyrazili jsme na cestu. V Podlažicích jsme přibrali ještě Zdeňka K., který se do nominace nedostal, ale chtěl se na závod alespoň podívat, a pak už jsme jeli směr Slatiňany. Tam jsme se sešli s Drahokoupilovými. Kopáčkovi se nenechali zaskočit pořádným lijákem, který od brzkého rána vůbec neustával a přijeli na kolech.
Závod byl velice náročný už kvůli počasí(déšť, zima), ale i kopcovitý terén sliboval pořádné vyčerpání. První úsek si odběhli kluci z H-14, a pak vše pokračovalo plynule dál ve smyslu štafet. Očekávaný čas vítězné štafety byl čtyři hodiny, ale myslím, že žádné družstvo očekávání nenaplnilo.
Vysočinské družstvo číslo jedna skončilo na krásném druhém místě, družstvo číslo dvě bylo diskvalifikováno a výsledek družstva třetího si už nepamatuji.
Mé myšlenky, které se mi honily při cestě domů hlavou byly smíšené. Na jedné straně to byla veliká radost z umístění a na straně druhé to byla utrmácenost a obrovská únava.
Váš Honza
P
ohádka na dobrou noc
Poslední dobrý skutek.
Stará svině. To bylo nejčastější oslovení, které stařeček slýchával. Nebylo divu, smrděl silně zatuchlinou, byl špinavý a u Honzů nepříliš oblíbený. Stará svině. Upřímně řečeno to bylo stařečkovi už skoro jedno. Dokázal ještě poměrně snadno vrátit v hlavě těch pár set let nazpátek. To bylo slávy. To se to pomáhalo. Honzové a princové byli jedni krásní a stateční a druzí úplně blbí. Nebyl problém. Ale pak se něco muselo stát.
Vzpomněl si jak tenkrát za makovou buchtu, na které byl nalepen ještě čárový kód s nápisem pekárny Michle, poradil nějakému nedomrlému úchylovi, kde že Jezinky skrývají Budulínka. On ani nepoděkoval, řek, že si tu buchtu stejně napíše do nákladů skočil do auta a odjel. Na zadním skle se skvělo "Jan Princ - STUPIDO s.r.o. - zabíjení draků, vysvobozování princezen, vymáhání pohledávek, traverzy, beton". Stejný nápis ho pak přivítal u chaloupky Jezinek, když si tam šel, jako vždycky, trochu užít pohledů skrze závoje. Chaloupka srovnaná se zemí, Budulínek brečel a mlátil pěstičkami zevnitř do skla pick-upu. Tolik se s Jezinkami za tu dobu skamarádil. Pan Princ volal mobilním telefonem dědečkovi, že to pro něj má a že se to nepatrně prodražilo a že to nemoh tušit a že jestli to dědo pořád chcete, tak koukejte zaplatit, protože on je prý taky jenom člověk a ne žadnej princ nebo blbec, aby tu dělal jen tak mýrmyx - týrnyx dobrý skutky. Do toho řvaly Jezinky, jako když je na nože berou, kde že budou teď bydlet a kam budou chodit zákazníci. Na ně zas hulákal Princ, ať držej laskavě klapačky, že má slabej signál a oháněl se nějakým lejstrem, kde mělo být napsáno, že se úředně potvrzuje, že tzv. Jeziňka není ani fyzická ani právní osoba a tudíž nemůže vlastnit ani chaloupku, takže firma STUPIDO není povinna se zodpovídat někomu kdo neexistuje při demolici něčeho, co neexistuje zrovna tak. Přepočítejte si vrácené peníze, na pozdější reklamace nebude brán zřetel, řval pan Princ do telefonu na dědečka a dědeček na babičku, protože už byla hluchá jak pařez z toho věčnýho mlácení do bubínku. Kouzelný stařeček se radši schoval a čekal, až pick-up STUPIDO s.r.o. s marně se bránícím Budulínkem na zadním sedadle zmizí za lesem. Pak opatrně vylez a začal Jezinky utěšovat. Tehdy mu poprve řekli, že je stará svině, takhle je prásknout. Stařeček se začal bránit, že to takhle vůbec není, dyť ho přece znají ještě líp než toho puberťáka Budulínka a jak takhle vůbec můžou mluvit, dyť je jejich nejstarší zákazník. Právě proto, křičely Jezinky, poskakovaly po troskách svého domečku a propadaly panice.
Tenkrát byl stařeček ještě jura a nenechal se tak snadno zlomit. Popřál Jeziňkám hodně štěstí a jal se provádět další dobré skutky. Vždyť po světě bloudí tolik nešťastných Honzů, až srdce usedá. Prostě někdy se to nepovede. Jenže ono se to nepovedlo ani podruhý, ani potřetí a už si ani nevzpomínám, kdy naposled se to povedlo. Posuďte sami. Jeden zlatý vlas děda Všijeda, Snědulka a 7 příslušníků, Princezna se žlutou hvězdou na těle, Smolílek Patolízek, O Jeníčkovi a pálence. Princ Basasa sedí už 14.rok, chytrá Horákyně leze v blázinci po stropě, hajný Snobátko už dávno nejezdí na Větrníkovi, Dlouhý, Široký a Šikmooký vlastní butik a kdybych Vám měl vyprávět, co teď dělá čípková Růžena usedavě bychom se všichni rozplakali. Ne tak stařeček. Ten naivní dobrák stále věřil v sílu dobrých skutků, že nedbal ani dobře míněných rad ani dobře mířených kopanců a dál páchal dobro. Výsledkem byla pohádka O slintajícím ševci a princezně Zarděnce a další nárůst preferencí Otesánkovy demoliční strany. Někteří Honzové dokonce zašli tak daleko, že nosili stařečkovi buchty za to, že nic nedělá. Jenže děd byl neposeda. A tak se pohadková země musela smířit ještě s princeznou Zlatopleškou a princeznou na prášku. No abych to moc nerozváděl. Poslední dědovou akcí bylo, když pomáhal jistému Vávrovi sestřelit nejmenovanou Maryšu, která zase chtěla Francka, toho času zaměstnanáho na rekonstrukci chaloupky Jezinek, kterážto se měnila v trosky, kdykoli se některý z těch mrňavých drzých sígrů, co chodili kouřit na stoh u lesa vymluvil na to, že nemohl přijít domů, protože ho držely Jezinky. Samozřejmě, že to nebyla pravda, Jezinky už dávno žádné děti neunášely ani nepřechovávaly. Pěstovaly si pěkně za baráčkem, pokud zrovna stál, marihuanu a tu pak kouřily, aby se přestaly klepat, kdy zas příjdou o střechu nad hlavou. Prostě dědečkovi se to povedlo, Vávra dostal Maryšu, dědek buchtu, Francek kapavku a Jezinky další stavební povolení a všichni, až na dědu, žili šťastně dokud neumřeli, což netrvalo zas tak dlouho. A teď už mě milé děti neserte a koukejte chrápat.
Váš Fanyn
N
ároďáky v Harrachově a Liberci
Dne 4. 9. jsme se ráno sešli jako obvykle na parkovišti před MÚ v Chrasti. Zde jsme mi mladí losovali, kdo pojede s Kopáčkovými, a kdo ne (prohrála jsem). V Chrudimi na nás čekala další část oddílu. Přesedali jsme si a vyrazili do Harrachova.
Po nalezení parkoviště jsme vzali bágly a tašky a vykročili ke shromaždišti. Cestou jsme si mohli všimnout vysokých kopců se skokanskými můstky. Usídlili jsme se na dobrém místě a začali jsme se připravovat na závod, každý po svém, většinou pěkně vleže. Po shlédnutí startovky jsem zjistila, že moji vrstevníci startují blízko u sebe někde na konci startovky a já už na začátku. Cesta na start vedla pěkně do kopce a optimismus se mi pomalu, ale jistě vytrácel. Cestou jsme já s Blankou spatřily, jak na nás mávají a křičí z jedné vyhlídky Vendula a ostatní.
Trať byla alespoň pro mě příšerná, samý kopec a kufr. Po závodě jsme se všichni věnovali turistice. Šli jsme se podívat na vyhlídku a skokanský můstek. Vytrvalejší část se šla podívat na nějaký pramen. Potom jsme se ještě viděli trénink skokanského dorostu na můstku s umělým doskočištěm.
Po příjezdu do Liberce jsme zjistili, že škola, v níž jsme měli strávit noc, je otevřena až od sedmi hodin. Byla teprve půla. My mladší jsme se rozhodli prozkoumati ulice Liberce, a taky jsme to dodrželi. Vzali jsme si peníze a šli hledat něco jako centrum. Po cestě jsme si přečetli několik vývěsek a zjistili, že dávají Mumii. Nakonec jsme se rozhodli, že do kina nepůjdeme a skončili jsme v jedné hospůdce na náměstí. Zde jsme si objednali jídlo a pití, většinou hranolky s tatarkou. Číšnice byla velice "příjemná", až nevrlá. Oznámila nám, že Mac Donald je naproti. Najedli jsme se, zaplatili a šli pryč.
Nechtěli jsme se vracet stejnou cestou, a tak Vendula s Honzou nastudovali u autobusové zastávky cestu. Po hodině a půl bloudění jsme konečně objevili i školu. Našli jsme si msto na chodbě. Rozbalili jsme si věci, a jelikož měl Leoš ve svém autě moji tašku, šli jsme se ho zeptat do hospody, kde má klíče od auta. Řekl, že v tašce, a že si je máme vzít. Prohledali jsme mu tašku a klíče našli. Kdo se v noci probudil, mohl slyšet, jak Leoš ve "střízlivém" stavu řve.
Druhý den nás čekala mapa Žulák v měřítku 1:10 000. Závod se konal v prostoru lesního koupaliště, ale voda byla na koupání příliš studená.
Na zpáteční cestě přišel Tom na geniální zkratku, která vedla různými údolími a kopci a všichni jsme se tak mohli pokochat krásami české krajiny, hlavně okouzlujícími skalními útvary v oblasti Maloskalska. Jediný kdo tuto zkratku nekousl, byl Lájozs se svým prckoletem, neboť musel několikrát pomočit rozpálené brzdy, aby zajistil jejich dostatečný účinek (tiskařský šotek nikdy nespí). Proto si Tom vysloužil od tohoto cholerického řidiče nejednu nadávku, kterou tady raději ani nebudu zveřejňovat, neboť tento časopis je určen i nezletilým čtenářům, kteří by si z toho mohli vzít špatný příklad.
Na závody v Liberci mám velice pěkné vzpomínky. Z této cesty jsem si odnesla jeden užitečný postřeh, a to nejezdit za Lájošovým prckoletem blíž jak 2 km, neboť dodnes nemohu pochopit, že takhle smrdí jen technický benzin (šotek), neboť chvíli byly cítit z výfuku i estery z Malinových destilátů.
Vaše Jana B.
O
blastní závody - Čeřínek
V sobotu 16.10. 1999 jsme jeli na závody pořádané oddílem OK Jihlava. Na tyto závody se odjíždělo neobvykle brzy a to ve třičvrtě na sedm. Hlavně to byl velký problém pro ty, kterým raní vstávání nedělá moc dobře, že jo Žížaly a Raďulko (šotek). Nálada v autobusu byla výborná, neboť se skoro nikdo nepozvracel a cesta ubíhlala celkem rychle pod rukama šoféra pana Daleckého (šotek). Na místo parkoviště jsme dorazili asi po dvou hodinách jízdy a na shromaždiště nás pořadatelé nasměrovali k chatám Moravských kováren asi 1 km pěšky do kopce, což pro nás co máme těžký batoh plný svačiny byl docela problém. Ještě že se tady najdou takový gentlemani jako je Zdenda a Honza a s ruksáčkama holkám pomůžou (šotek). My žáci jsme se nechtěli mačkat v přeplněné místnosti tamní jídelny a tak se rozhodlo, že se usídlíme venku na kamenech. Odtud nás ale nedůstojným způsobem vyhnali pořadatelé, ale byli jsme v právu, protože lajdácky neměli tuto oblast označenou zakázaným prostorem, což později učinili (šotek). Pak následovali přípravy na závod, jako nezbytné psaní popisů kontrol a zbaštění alespoň jednoho chleba s řízkem, který v potu tváře připravovala maminka nehodné ratolesti, oznamující doma v pátek v pozdních večerních hodinách, že druhý den jede na závody (šotek). Start závodu nebyl příliš daleko od místa shromaždiště a tak jsme stačili zbaštit ještě jednu čokoládu a zaflirtovat si s převlíkajícími se kluky, protože nebylo kam spěchat (šotek). V lese jsem neměla skoro žádné problémy, neboť mapa docela souhlasila a já udělala neobvykle jenom dva až tři kufříky, což je na mě celkem dobrý výkon. No zas ty orienťáky nedělám tak dlouho, tak se mě nesmějte (šotek). Byla jsem ráda, že už vidím sběrku, neboť toho v lese už bylo dost, tak a už následoval jenom finiš a mám to za sebou. (tramtarará tramtarará mám to za sebou.....) (šotek). Scvrklý žaludek po doběhu zaplnil teplý čajíček, který byl velmi dobrý, ale podle mě by to chtělo trochu RUMU a byl by ještě lepší (šotek). Není se čemu divit, vždyť děda mě k tomu vede již od mala a strejda Lájozs mi dává nejlepší příklad aplikace konzumace alkoholu v praxi i jeho nedozírné důsledky, jako třeba třes rukou, oplzlé řeči a otrvování holek lehčích mravů atd. No není to hanba, ještě že jsem slušně vychovaná holka (šotek). Když všichni závodníci doběhli, proběhlo slavnostní vyhlášení vítězů a předání hodnotných cen, například Honza vyhrál šišku salámu a nejprve se nechtěl rozdělit, ale všichni jsme na něj v autobuse skočili a salám mu snědli. Při zpáteční cestě byla v autobuse zase taková sranda jako při cestě tam, kluci se trochu víc napili piva, a tak se jim muselo zastavovat na čůrání. Největší problémy s udržením moči měli ale ti straší, jako třeba pan Zlesák a Stárka, ale nechtěli to na sobě nechat znát a čekali až se začne chtít mladým a bude se muset kvůli nim zastavit. Ti jsou ale vyčůraní. Nejvíc mě ale mrzelo, že na těchto závodech chyběla Venďa, neboť si ve škole hrála na kaskadérku a poškrábala v tělocvičně zubama parkety a potřísnila je krví. Přišla o dva zuby a ke šrámu na bradě, který si vyžádal chirurgický zákrok. Kdyby nedělala kraviny, tak se jí to nestane (šotek).
Ahoj vaše Míša.
M
oje podzimní štafety
M ČR štafet ve Slatiňanech
Vzhledem k tomu, že M ČR štafet se odehrávalo v blízkých Slatiňanech, naše tři oddílové štafety se také zúčastnily. Já jsem se "nominoval" s Fandou Starkou a Pepou Vítkem do starší veteránské štafety, kterou rozbíhal famózní fyzičkou oplývající Fanda od něho jsme si slibovali, že by mohl přiběhnout vředu mezi nejlepšími. Bohužel, udělal chybu a přiběhl se ztrátou ale nakonec na pěkném 4. místě - po několika diskvalifikacích závodníků před ním - nutno však také dodat, že první úsek absolvovali velmi dobří závodníci. To já na druhém úseku jsem měl úlohu podstatně lehčí, protože proti mě běželi veteráni věkově starší a výkonnostně slabší. Běžel jsem až moc opatrně, nechtěl jsem udělat chybu a docela se mi začalo dařit, utekl jsem Jičínu-Havlík a předběhl i Brno-Dufek a vypadalo to docela slibně. Na divácké kontrole jsem ale velmi rychle "zamapoval" a nevšiml si pořadí kontrol v závěrečném "pytli" a tak jsem pěkně zazmatkoval, nehledě na to, že kontrolu srázek v horní části svahu jsem pak velmi dlouho dohledával. Konečně jsem se dostal do cíle, v pořadí celkově na třetím místě, na svém úseku dokonce na druhém , ale slibný náskok jsem prohospodařil a jak se později ukázalo, byl to bohužel asi jeden z rozhodujících momentů. Pepa na třetím úseku běžel spolehlivě a bojoval spolu s brněnským Ptáčkem o třetí místo, ještě na sběrce vedl, ale pak mu v závěru došly fyzické síly a o sekund nakonec prohrál. Trochu nás to mrzelo, protože ta šance být třetí na M ČR byla veliká, no ale je to pouze sport. Pěkně jsme si zazávodili a nakonec i to 4. místo je docela dobré.
Rodinné štafety - Sklenářka
Ke konci října pořádala Loko Pardubice tradiční rodinné štafety. Závod proběhl v pěkném prostředí u hotelu Sklenářka u Kostelce nad Orlicí. Ovšem s počasím to bylo trochu horší, z počátku pršelo a byla zima. Z našeho oddílu startovala velkými ambicemi oplývající rodina Žemličkova v nejsilnějším složení, pak rodina Kopáčkova, kde vedle výborných kluků mohla Markéta překvapit a nakonec také naše štafeta. Mě děti "šoupli" na první úsek, já nerad rozbíhám štafety, nehledě na to, že nás startovalo dohromady asi 140, výkonnostně nevyrovnaných závodníků. Byl to šílený úprk na první kontroly - vytvořily se skupinky. Nezbývalo než běžet a kontrolovat kódy. Běžel jsem vcelku dobře, ale opět jsem nezvládl závěr, když jsem přeběhl předposlední kontrolu a tím ztratil více než minutu a nejméně 10 míst v pořadí. Michal Žemlička a Honzík Kopáčku mě jasně porazili, já jsem ale udržel alespoň kontakt s poměrně velkým balíkem závodníků a porazil Lenku Hruškovou z OSN a Toníka Mikana ze silné štafety rodiny Mikanů. Vendula vyrazila na svůj úsek nebojácně a dosti rychle - úsek to byl lehčí a kratší než první, ale kdo chtěl uspět, nesměl udělat ani chybičku. Vendula to zvládla ale na výbornou, porazila spoustu dobrých závodníků např. Zbyňka Žemličku a snížila časovou ztrátu a vytáhla naší štafetu o několik míst výše. Přiběhla těsně za Vláďou Mikanem a Janou Hruškovou, a tak se dal předpokládat tuhý boj na posledním úseku. Na třetí úsek vyběhl Tomáš a velmi se podivil, co na ně pořadatelé vymysleli v tom závěrečném úseku. Mapa byla totiž černobílá, malinko stěsnaná v měřítku a mezi dlouhými postupy byl bílý flek. Tam byla dohledávka opravdu na náhodu s notnou dávkou štěstí. Nakonec pořadí skončilo podle očekávání, Kuba zaběhl svůj úsek dobře a Žemličkovi obsadili celkové 9.místo, Jirka Hruška měl v dohledávce více štěstí než Tomáš a tak Hruškovi obsadili 11. místo, my jsme skončili na solidním 14. místě ze sedmdesáti štafet. Ze známějších rodin jsme tedy porazili Kopáčkovi, Mikani a také rodinu Starých s finišmenkou Zdenčou. Nakonec se i počasí umoudřilo a tak celkový dojem byl velmi pěkný a myslím si, že se příštích rodinných štafet zase zúčastníme.
Jarda Matras
K
ošumberské závody
Poslední oblastní závod, který pořádal náš oddíl, se konal na Košumberku, v hostinci Pod Linduší. Ráno 30. 10. 1999 jsem se s taťkou stavila v Chacholicích pro Janu, a pak jsme ve třech pokračovali v cestě až na Košumberk. V Luži jsme potkali náčelníka s Venďajs, jak přivazují směrové šipky na sloupy veřejného osvětlení.
U hospody Pod Linduší už čekali Kubanovi a zanedlouho dorazil i Zdeněk s Honzou na kolech. Přivázali jsme provázky na vyvěšování výsledků, a pak jsme zmizeli na zříceninu ve složení: já, Míša Š., Jana B., Honza K., Zdeněk K., kluci Kubanovi a Vendula M., kde jsme pak hráli naši oblíbenou MAFII. Po chvíli jsme se však museli jít připravovat na závod. Nechci být ironická, ale někdo moc spěchat nemusel, tím myslím třeba Honzu a Jirku, jejichž startovní časy dosahovali hodnotu vysoko nad 100.
Honza po svém návratu z lesa tvrdil, že se mu to vůbec nepovedlo, protože ho prý bolelo koleno. Je to pravda, ale myslím, že třetí místo, které získal je moc pěkné. Jeho bráška Martin byl druhý, Péťa Kopáček byl třetí, jeho sestřička Iva byla první a jeho bratříček Honza druhý. Především bych chtěla pogratulovat Zdeňkovi za krásné první místo(asi byl první proto, že vyjímečně orazil i sběrku),které vybojoval v kategorii H-14. Při vyhlášení nás čekalo další překvapení:"Hurá, Jirka se už vrátil z lesa!"
Po vyhlášení jsme ještě chvilku hráli MAFII. Jenže pak odjeli Honza s Martinem a zanedlouho je následovali Kubanovi. My, co jsme zbyli, jsme šli sbírat fáborky. Potom jsme zabalili poslední zbylé věci, a pak tradá domů.
Čágo Belo Vaše Lenka
K
rátce o Dušičkáči
Letošní DUŠIČKÁČ se jako obvykle konal na Skale za hojné účasti závodníků z různých koutů Vysočiny. Tratě byly rozděleny podle obtížnosti a délky. Trať dlouhá...cca 12 km, trať střední...cca 7 km a trať krátká...cca 4 km. Já jsem bohužel ze zdravotních důvodů nemohla běžet žádnou.
Stavitel tratí Tomáš a jeho pomocníci pořadatelé taťka a Raďulka odstartovali výstřelem tři zástupy nadšených běžců, kteří se urychleně rozutekli. Pak už jsme společně vyhlíželi prvního dobíhajícího. První doběhl pan V. Mikan běžící nejkratší trať. A pak to šlo jako na běžícím pásu.
Na trati dlouhé 12 km zvítězil J. Boudný, druhý byl M. Kopáček a třetí M. Klvaňa. Na trati dlouhé 7 km zvítězil A. Drahokoupil, druhý byl J. Kopáček a třetí Z. Kysilko. Na trati dlouhé 4 km zvítězil L. Štrobl, druhá byla J. Binková a třetí M. Krejsa. Po vyhlášení vítězů zde byla veliká premiéra. Losovala se totiž tombola. Šťastným výhercem prémiové ceny (mléka v krabici) se stal pan Stárka. Doufám, že se všem toto zpestření líbilo, třeba bude i pokračování příští rok.
Potom už následoval guláš a volná zábava. K tanci a poslechu nám hrál především DJ Tomáš, ale i např. DJ Fanda,... Pro vylepšení nálady tu byly i soutěže, hlavně od Žížaly st., která to vzala pevně do svých rukou. Pak se už jenom tančilo, i když někteří zvolili za svoji/svého partnerku/partnera raději výčep. Největší překvapení, kterého jsem se za tento večer dočkala, bylo spatřit Martina Chaloupku, jak tančí. Přirovnání: "Vidět tančícího Martina Chaloupku je, jako spatřit sáňkaře v letě." Nevím, zda by to dělal i v naprosto střízlivém stavu, ale jinak si myslím, že tancuje moc dobře. Tančila jsem a tančila až se mi někdy točila hlava, hlavně při polce, ale to nevadí, vyrovnalo se to ploužákem.
Když nám v brzkých ranních hodinách Jiřin odvezl aparaturu, zbytek tanečníků i netanečníků se rozprchl (u některých to nebylo až tak rychlé) domů (?). DJ Tomáš se změnil na taxikáře a odvezl poměrně velkou dávku rozjařených lidí do Skutče. Martin Ch. zde prý ukázal směrem ke Sportu (tam mají otevřeno do pěti) a prohlásil, že s abstinentama dál už nejde a začal přemlouvat Aleše Severýna, aby šel s ním, což se nelíbilo jeho dívce. Potom Tomáš odvezl zbytek do Chrasti, konkrétně jsem to byla já, Adéla (velká orienťácká naděje ze Slatiňan) a Kuba.
A to byl konec. A jaké můžeme vyvodit závěry z této akce? Adéla skončila v nemocnici, kde jí vyřízli "slepáka". Tento chirurgický zákrok podstoupila řada dívek nejen z našeho oddílu, že jo Lájozši. Jinak bych to zhodnotila jako velice vydařenou akci a zakončení sezóny a myslím, že nebude problém pokračovat ve veselí i na jaře při oslavě jubilantů.
Tak ahoj v roce 2000 na Skale.
Vaše Venďajs
O
Oddíl OB SK Chrast bude pořádat v roce 2000 tyto vícedenní akce
1.Soustředění mládeže oblasti Vysočina v Budislavi v termínu 27.4. - 1.5. 2000
Cena cca 600,- Kč za osobu. Rozpis bude upřesněn. Přihlášky do 22.4. 2000.
2.Pětidenní mezinárodní závody "BOTAS VYSOČINA CUP" 8.7. - 13.7. 2000 ve Svratouchu. Předpokládá se, že většina členů oddílu bude pomáhat při organizaci.
3.Letní soustředění - Wolkerova planina - Svratouch v termínu 22.7. - 29.7. 2000 (8 dní).
Trénovat se bude na mapách z pětidenních. Cena za dospělého účastníka 1300,-Kč, děti do 10-ti let 950,- Kč , děti do 6-ti let 600,- Kč.
Přihlášky průběžně již nyní a závazně se zaplacením nutno dodržet do 3.6. 2000.
4.Letní soustředění - rekreační zařízení Budislav v termínu 20.8. - 26.8. 2000 (7 dní). Trénovat se bude na mapách MS juniorů. Cena za dospělého účastníka 1150,- Kč, děti do 10-ti let 850,- Kč. děti do 6-ti let 500,- Kč. Přihlášky průběžně již nyní a závazně se zaplacením do 15.6. 2000 nutno dodržet.
Poznámka: Na obě letní soustředění mají přednost oddíly z Vysočiny, je však nutno přihlásit se včas. Akce budou propagovány, aby byla naplněna kapacita. Pro účastníky z CHT oddíl poskytne již tradiční slevy.
Bližší informace:Jaroslav Matras, Chrašice 632, 538 51 Chrast ; tel.:0455/ 666 334
N
ěco pro zasmání ...
u
Doručovatel inkasoval nedoplatky za elektřinu. Otevřela mu mladá pěkná panička v froté župánku. "Dáte mi dvěstě deset korun za elektriku, milostivá."
"Šmarjá panno, tolik peněz nemám. Mohla bych si to u vás odpracovat?"
"Ale jó."
Pověsila župánek na věšák a, on si ji prohlíží a ptá se: "Od čeho máte tak černý zadeček?"
"Já jsem před vámi platila kominíkovi."
u
Pacientka se ptá dentisty: "Kolik dneska stojí nové zuby?"
"Nejlacinější dvanáct set"
"Tak děkuju. To si je budu dál půjčovat od ségry!"
u
"Před naší svatbou jsem s manželkou ani jednou nespal."
"To je obdivuhodné."
"A co vy?"
"Nevím. Jak se jmenoval vaše žena za svobodna?"
u
Řidič zastaví stopařce. Stopařka nasedne a začne si sudávat kalhotky.
Řidič se ptá:"Co to děláte slečno?"
Stopařka: "Já vás zám, vy řidiči máte špinavý pracky a kdo to má pořád prát!"
u
Sedí kočka na okně a kouká se dovnitř do místnosti. Tam zrovna rodí žena. První dítě, zachvíli druhé, třetí, čtvrté, .....
Kočka: "To jsem teda zvědavá kolik ti jich nechaj."
u
Rozdíl mezi žumpou a ženou.
Odpověď: "Žádný. Buďto jsou obě nasraný nebo vyčerpaný."
P
řipravované akce
Na jaře připravujeme oslavy s oddílovými jubilanty.
Po osvědčené akci v roce 1998 dáváme opět všem možnost pořadně se vyřádit, zatančit si, popít a pobavit se s oddílovými jubilanty roku 2000.
Termín celé akce bude upřesněn, ale počítá se, že proběhne v březnu nebo začátkem dubna.
Všichni jste srdečně zváni, bude vybíráno symbolické vstupné, jehož výše bude také časem zveřejněna.
Bude vydána oficiální pozvánka. Těšíme se na vaši účast.
Další info......
V oddíle máme od roku 2000 novou členku. Pro ty ke kterým se to ještě nedoneslo se jedná o Lenku Blechovou (Blešku), které bude slušet a patřit registrační číslo CHT8053 (to je pro ty, kteří chtějí vědět jak je stará), která přestoupila z Jihlavy. Tímto získáváme naději do našeho oddílu v podobě jediné "áčkařky". Uvidíme co se z ní vyklube....
PF 2000
Oddíl orientačního běhu přeje všem svým členům pěkné prožití vánočních svátků a hodně zdraví, štěstí a sportovních úspěchů v novém roce 2000.
Rozšířené vydání časopisu HU- HU speciál:
šéfredaktorka tohoto čísla: Vendula Matrasová
editor a design: Tomáš Matras (počítačový historik)
Provedeno na počítači 386, 33 KHz, 4MB RAM, v historickém textovém editoru AmiPro, prodám za 10 000,- Kč. Zn. Spěchá.
Náklad: přiměřený
Cena symbolická: 10 Kč
Příspěvky povětšinou nejsou upravovány, občas do textu skočil tiskařský šotek, v některých případech to bylo nutné dost často. (šotek: TM - sorry, hlavně Lájozši)
ă OB
SK Chrast